I live my life in four-four time…
» Někdo neví. Někdo chce. Někdo neví co chce. A já vím co chci, ale nechci si přiznat, že chci, to co chci. Little complicated?! I think so…!
» Jenom tak mimochodome, dneska jsme psali první prov[ě|a]rku z matematického semináře. Docela HC, ale mám z toho celkem dobrý pocit…hlavně, abych to nezakřiknul, že…
» Včera večer jsem si konečně objednal nové Wohnouty. Doba dodání je ale asi 10 dní…grr…a zítra začne předprodej na jejich listopadový křest v Průmyslovém paláci…c'mon, let the show begin!
» V pátek jsme měli další koncert, první poprázdninový. Byl to zase
charitativní koncert, dělali ho stejní organizátoři jako Letnou, a taky to
stejně pos*ali…zase jsme měli místo plánované třičtvrtěhodinky jenom
asi 30 minut. Fakt kreténi. Ale lidi si to stejně užili, stejně jako
my…vice můžete dočíst u PrAndyho na jeho
blogu…(holt jsm línej psát něco, co už bylo napsáno.
Neméně zajímavá byla taky cesta tam. Protože jsem se nedobrovolně rozhodl
dělat taxikáře, nejdřív jsem odpoledne nabral Veroniku a jednu popelnici a
odjel na zkoušku. Po zkoušce jsem chudáka auto naložil skoro až po střechu
nástrojema a s Matějem se vydal do víru velkoměsta. Dali jsme si trošku
rezervu, protože jsme předpokládali, že Praha bude zasekaná, což se
později ukázalo jak mylný předpoklad. Naštěstí…po příjezdu
k Riegrovým sadům nastal akorát menší problém, protože jsme nevěděli
kde přesně koncert je, takže jsme nejdřív udělali menší obhlídku
terénu a potom už drze projeli zaákazem vjezdu (dopravní obsluze vjezd
povolen) a se zapnutýma blinkrama se pomalu (omezená rychlost na 5km/h)
šinuli skrze sady, pronásledováni nevěřícnými a trochu zpruzenými
pohledy lidí v nich. Nakonec jsme dorazili na nějaký plácek, z něhož se
dalo odbočit směrem ke stagi, takže jsme zaparkovali, poptali se, později
ještě přeparkovali a pak už jenom zevlili a čekali, až přijde zbytek
kapely.
» Celý víkend se mi děje jedna zajímavá věc – po hodně dlouhé době mám zase takovou divnou, místy až smutnou náladu – jenom si nechci připustit, že ji mám z toho, z čeho si myslím že ji mám…
» Na závěr jedna perlička, kterou utrousil Rooman, když jsme seděli v autě, čekali na zbytek kapely a bavili se o tom, jestli jsme nebo nejsme komerční kapela (samozřejmě, že jsme). Konkrétně jsme řešili otázku McDonalds a jemu podobným. Na to Roman pronesl:
Když mám chuť na hambáč, tak prostě jdu, a dám si hambáč!
čímž celou diskusi zabil a museli jsme se shodnout, že tomu fakt tak je.
» 1.12.2006 se v Lucerně uskoteční maturitní ples tříd {oktáva [A|B]; 4.A} z Gymnázia Nad Alejí. Vzhledem k tomu, že jsem v jedné z těchto tříd, maturiťák se mě letos týká už naplno. Píšu to sem takhle v předstihu z důvodu, kdyby kdokoli chtěl lístek na tenhle ples, ať se mi ozve na mail (viz About a já mu lístek koupím – lupeny na stání stojí letos 160 Kč, na sezení to je myslím 220 Kč a 260 Kč. Takže, dámy a pánové, vytáhněte ze skříně své nejlepší šaty a obleky, zábava již brzo začne…:)
The show must go on…!
Pokud chcete vědět, jak vypadal první školní týden u nás na gymplu, docela hezky to shrnul PrAndy
Mimochodem, myslim, že jste si všichni všimli, že jsem začal zase blogovat…
» Dneska ráno jsem zažil na vlastní kůži věc opravdu nevídanou – pretraumatický šok. Tenhle úkaz spočívá v tom, že dotyčný jedinec má šok ještě před traumatizujícím zážitkem, což se mně stalo když jsem šel do školy. Šok jsem dostal už jenom z toho, že jsem věděl, že jdu do školy, takže jsem vlastně do školy přišel už v šoku z ní samé. Zní to komplikovaně, ale proč ne, žejo (…kámo).
» Jinak první den byl takový klasický – spousta nadávek na to, že už je zase škola, naprostá anarchie ve třídě, protože nikdo není zvyklý na to, aby dával pozor a poslušně seděl v lavici. Jediná novinka byla ta, že jsme dostali ISIC karty (ano, vím, že to C v ISIC znamená card, ale jenom ISIC zní divně), které nám budou sloužit jako studentský průkaz, kartička na oběd a bůhví co ještě. A samozřejmě, jak všichni čekali, rekonstrukční práce na škole ještě nejsou hotové, takže budeme školní rok startovat za zvuku vrtaček a jiných nástrojů…zítra nás čeká už normální rozvrh, kde se schovávají třeba dvě hodiny semináře „Opakování středoškolské matematiky“ s prof. Bílkovou nebo třeba dvě hodiny češtiny…that sux…
„I'm quite a shy guy…“
» Dneska jsem zase sám pro sebe provařil. Když jsem jel z Butovic, jela se mnou v buse taková hezká holka. Celou cestu jsem se na ni hezky usmíval (což teda dělám při každé jízdě v MHD, baví mě pozorovat ty zpruzeně se tvářící lidi, kteří nechápou proč se takhle bezdůvodně směju…každopádně já vždycky když se usmívám, tak se usmívám hezky), a pořád se přesvědčoval, že za ni určitě pujdu a pozvu ji kamsi (to bych vymyslel operativně). akorát to bych nemohl být já, abych na ní jenom neházel svoje úsměvy čislo 12 a 14 a nic víc. Prostě primitivismus…samozřejmě jakmile vystoupila, tak jsem si skoro začal nadávat, co že to jsem za debila a že příště tohle a támhleto…njn, nenadělám nic, žeru rybíz…btw. ten nadpis je trošku nadsazený, ale stejně si to pořád vyčítám.
Latest Comments
RSS