Archive for the 'Ordinary life' Category

On the line again

Published
by
sway
on March 10, 2008
in Ordinary life
. 1 Comment

Já vím, trapný titulek, ale tak co:)

» V pátek jsme s tátou natáhli nový kabel, takže už mi zase jde net tak, jako dřív. Člověk si už ani neuvědomuje, jak se internet stal každodenní součástí jeho života (teď nepočítám IM rozhovory ani ostaní ztráty času) – na netu člověk hledá spojení, telefony, komunikuje s ostatníma…prostě spoustu věcí, které při stavu offline musí řešit jinak.

» Monitor mám opravený, ale ještě si ho musím zajet vyzvednout. Dle protokolu proběhla výměna zdroje, takže doufám, že teď už pískat nebude, takže budu moct v klidu a ergonomicky pracovat (o nějaké ergonomii při práci na ntb se moc mluvit nedá). Ještě objednat dockinu a můj „desktop“ bude komplet.

» A o víkendovém bajku s „mámou“ fairy a s dawem zase někdy příště:)

Still offline

Published
by
sway
on March 1, 2008
in Ordinary life
. 2 Comments

» Je to pech…už něco přes týden jsem doma bez stabilního připojení k netu. Závada není bohužel SW, ale HW (je „asi“ přelomený kabel), takže to musím vyřešit výměnou celého kabelu. Teď jsem připojený přes EDGE kartu, která mě překvapila svou kompatibilitou s Linuxem, protože to bylo vyloženě plug'n'play s jedním zásahem z konzole. Ale v nové verzi NetworkManageru už je vyřešena i tahle fíčura, takže to už bude vyloženě podle hesla „Just works!“

» Mám za sebou první týden druhého semestru. Některé přednášky jsou fakt zajímavé, některé zvláštní a některé nic moc. Laťka je nasazena o něco výš, než v minulém semestru, takže mám pocit (i z počtu studentů, kteří do druhého semestru nepostoupili), že to pravé „síto“ přijde teprve na konci prváku. Momentálně visí nad dalším vývojem STM a celkově studia CS na FEL celkem zásadní otazník, protože po nedávném odvolání celého vedení Katedry počítačů ještě více zesílily hlasy po odtržení KP a vytvoření v rámci ČVUT vlastní fakulty, která by byla zaměřena výhradně na informatiku. Jsem zvědavý, jak to všechno dopadne, protože přestože se mě to asi netkne z hlediska bakalářského studia, magistra bych už mohl mít šanci získat mimo FEL na samostané FI.

Venku je dneska fakt nechutně – vichřice, relativní zima a zataženo. Těšil jsem se, že vyrazím na bajk, ale jak tak koukám, nic z toho nebude. Doufám, že v týdnu to bude lepší.

Mimochodem, potřeboval bych menší radu, nebo spíše doporučení. Potřeboval bych digitalizovat cca. 70 A4. Stačí naskenovat, nepotřebuji převést na text. Skenovat to na normálním scanneru by bylo trošku na dlouhé lokte, takže pokud někdo zná firmu, kde by se to dalo za nějaký finanční obnos nechat naskenovat, hoďte mi to do komentářů. Díky

Almost back in gray

Published
by
sway
on February 17, 2008
in Ordinary life
. 1 Comment

» Tak se to nezadržitelně blíží. Návrat do šedi všedního života. Mám před sebou poslední týden zkouškového, což pro mě znamená poslední týden pololetně-jarních prázdnin. Naštěstí jsem si ty předchozí týdny náležitě užil.

Nejdříve rodinné hory. Klasicky Itálie, klasicky Hotel Alaska, klasicky velká parta. Počasí velmi střídavé, ale přesto lyžování perfektní, a williamska naprosto luxusní. Prostě relax. Jsem fakt rád, že jsem nakonec mohl s našima odjet – byla to taková příjemná odměna za výkon v prvním semestru.

Z Itálie jsem přijel v pátek večer a hned v sobotu jsem odjel na druhé hory, tentokrát bez větších ambicí na kvalitní lyžování, ale zato s plány vesměs kalícími. V mírně rozšířené sestavě z loňského roku (Máma Táňa + táta Roman, Mates, já + nováčci Janča a Márty + Anička, to celé − Terka) jsme se vydali do malebné vísky v Krkonoších jménem Aldrov (ano, to je to místo, kde rozbíjejí natlakovaná „šáňa“ kladivem). Už cesta tam byla celkem dobordrůžo, protože jsme jeli jedním autem, kam jsme se samozřejmě všichni nevešli, takže jsme vytvořili odštěpenou pěší skupina, která se na sever vydala busíkem. Nutno dodat, že stejný nápad a směr mělo dalších pět lidí, takže se nedalo říct, že bychom se v buse mačkali (zvlášť když bagáž vezlo trio T+R+J autem). Jakožto správní zEwLáTZi (prostě nejvíc hustorošťáci) jsme zakoupili plechovkové pivo a jeli vstříc novým dobrodružstvím. V Aldrově na nás počkal Roman s autem, a po cestě nás rovnou obral o sny o luxusním apartmánu s vířivkou, fotbálkem a bezedným barem. Jeho expresivní popis „našeho“ okálu byl přesný. Shrnul bych to slovy „nic moc,“ ale přežít se to dalo:)
Na lyže jsme se donutili jednou, protože v čechách „zalyžovat si“ znamená „vstát nekřesťansky brzo, aby nebyli lidi.“ Permici jsme koupili jenom na tři hoďky, protože jsme správně odhadli, že na víc to nemá cenu. Musím přiznat, že vybavení areálu je špičkové, a lanovka je na alpské úrovni, jenom ten kopec chybí. A sníh stál taky za prd, ale to je také dáno vcelku teplým počasím, při kterém se nedalo stříkat umělý sníh. Po dvou hodinách provozu se sjezdovka změnila v oraniště, které bylo částečně ledové, a částečně muldovité, na kterém se prohání školní výpravy a hrstka odvážných carverů. Když k celkovému zážitku připočtu ještě pěškocestu domů v prezkáčích, nevydržel bych na tomhle svahu trávit dovolenou.
Ostatní pobyt proběhl celkem klasicky – procházky, vaření, bowling, spánek a tak dále.

Aby toho nebylo málo, z Krkonoš jsem přejel rovnou do Hradce, kde mě nabrali naši a jeli jsme na motokárovou akci pořádanou Shockem. Já jsem s naším týmem celý závodní víkend vyhrál, takže se mi teď na stole skví krásná trofej za prvním místo.

A o tresčím výjezdu do Jindřichova Hradce zase někdy příště…možná…

Omlouvám se za „double-post,“ ale nějak se to rozbilo:)

Ou jé!

Published
by
sway
on January 21, 2008
in Ordinary life
. 6 Comments

» Dneska jsem do indexu dostal poslední známku, takže tímto považuji zkouškové za ukončené. Zvládl jsem to. Mám všechny zkoušky, a přitom jsem opravdu dělal jenom dvě – zbytek jsem dostal ze semestru. Celkový průměr je 1,4, protože z matematiky se jednička ze semestru nedává, jenom trojka:) Takže co dál? No, teď mě čeká asi tak 5 týdnů nerušeného volna, které strávím částečně doma, a částečně různě po horách. Taky mě po delší době čeká jeden projekt, na který se už docela těším.
Bohužel mě taky čeká reklamace brand new monitoru, který jsem si nechal před pár dny pořídit, protože soudruzi v Samsungu udělali očividně chybu v backlight trubici. Ta „chyba“ má za následek naprosto nesnesitelný pískot, ze kterého mě začne po 10ti minutách bolet hlava, takže o ergonomii práce se nedá moc mluvit. Mám také trošičku podezření, jestli za tu bolest nemůže taky špatný VGA výstup na notebooku, který je špatně odstíněn, takže se obraz na externím monitoru vlní. To by v nehorším případě znamenalo nějakou dobu jak bez monitoru, tak bez ntb. A při „rychlosti“ vyřizování reklamací…

It’s exams time!

Published
by
sway
on January 11, 2008
in Ordinary life
. 2 Comments

» Poslední tři měsíce jsem si vždy, když jsem odcházel v pátek k večeru z cvik algebry říkal: „Tak, a jsme o další týden blíž zkouškovému…“ Dneska jsem si mohl říct akorát „Sakra!“ V pondělí dělám první zkoušku, a to sice algebru. Už to chci mít za sebou. Je to skoro jako maturita, jenom horší, protože tady už je profesorům jedno, jestli uděláte, nebo ne – někde tu půlku vyhodit musí, že. Aspoň to máme u nás na ČVUT ještě postaru – tedy ne jako na VŠE, kde je ten systém nastavený fakt brutálně, alespoň co jsem tak slyšel od Romana včera cestou do Neratovic. Ale co, jednou to prostě přijít muselo, takže tak. A víte co, držte mi palce, díky. Mějte se krásně.

License to say goodbye…

Published
by
sway
on December 31, 2007
in Ordinary life
. 5 Comments

„Agent 007, now it's time to say goodbye. We've got a better one now – his name is 008…“

Nemám rád bilancování, nebo nějaké patetické vzpomínání na minulý rok, takže nic takového tady nečekejte. Jenom prostě mám pocit, že 2007 byl jeden z nejlepších a nejzajímavějších roků v mém životě, ať už to je proto, že jsem odmaturoval, nebo proto, že jsem nastoupil na VŠ. Tohle všechno byly určité životní zlomy, takže by bylo nelogické, kdybych je aspoň okrajově nezmínil. No a jinak asi nic:) Každopádně všem, kdo čtou tenhle blog přeju hodně štěstí, lásky, zdraví, krásy a peněz v novém roce a nám vysokoškolákům také hodně štěstí do blížícího se zkouškového.

Mějte se krásně…

  • sway

Here it comes again…

Published
by
sway
on December 23, 2007
in Ordinary life
. 1 Comment

» Tak je to zase tady. Vánoce. Dárky, cukroví, stromeček, ozdoby, punč, romantické komedie, pohádky, kapr, bramborový salát a neuvěřitelný bordel všude. To jsou dnešní vánoce. Místo toho, aby se lidé zastavili a aspoň jednou v roce se v klidu podívali kolem sebe, tráví dny v nákupních střediscích a nakupují, jako kdyby to mělo být naposled. Letos šly vánoce tak nějak mimo mě. Měl jsem dost učení ve škole, takže na nějaké shánění dárků jsem neměl myšlenky. Prostě to nešlo. Taky „vánoční nálada“ pro mě byl neznámý pojem. Na tenhle víkend jsem se těšil už 14 dní. Myslel jsem si, že to konečně přijde, že si budu připadat vánočně, ale nic. Žádná atmoška. Zítra je Štědrý den? Hmm, tak jo. Štve mě to. Dříve jsem byl už týden před Štědrým dnem tak trochu na trní. Letos jsem skoro ještě neměl dárky. Asi se půjdu podívat do centra, abych viděl aspoň ten strom na Staromáku – třeba ta nálada pak přijde.

Krásné vánoce všem…:)

Time to switch

Published
by
sway
on November 29, 2007
in Just shortly and Ordinary life
. 12 Comments

Upozornění: tento post je plný technických termínů, kterým možná nebude někdo rozumět. Byl bych ale rád, kdyby vás to neodradilo od důkladného přečtení tohoto postu a zvážení argumentů. Na otázky vám klidně odpovím. Díky.

» Dělám to nerad, ale prostě musím. Jakožto většina internetově aktivních lidí v ČR používám ICQ. Nevím, kdo mě k tomu přivedl, nebo jak jsem na to přišel, ale prostě ho používám. Ještě na gymplu jsem se jako „capart“ motal kolem lidí, jako byl macros, Ondráš, nebo aquarius, kteří byli už v té době uživatelé *NIXových systémů, takže od nich jsem přičuchl k Jabberu, potažmo XMPP. A tak jsem začal používat jabber na serveru njs.netlab.cz (nyní Jabbim.cz). ICQ jsem samozřejmě používal simultánně, protože většina lidí co znám nemá o XMPP ani páru. A proto píšu tenhle post.

V poslední době dochází k častým výpadkům ICQ, které se sice neprojeví u normálních uživatelů, kteří používají originálního klienta, ale ti ostatní ho pocítí dost znatelně. Nechci nikoho zatěžovat řečmi o různých protokolech a tak, ale pravda je prostě taková, že ICQ, potažmo AIM (vlastník ICQ) se snaží „neoriginálním“ uživatelům znepříjemnit život co to dá, aby nemohli ICQ používat. A to není moc správný přístup, ne.

Abych tedy osvětlil, co vlastně Jabber je. Jabber je něco jako ICQ. Je to komunikační protokol, který umožňuje lidem, aby si spolu psali, posílali si navzájem soubory, nebo dokonce si i telefonovali. Jeho asi největší výhoda (a pro některé i nevýhoda) oproti ICQ je otevřenost. Jabber (tedy vlastně XMPP, ale to je jedno) je otevřený (open-source), protokol. Co to znamená? Jednoduše to, že nikdo nemůže po nikom chtít, aby mu za používání tohoto protokolu platil. V jabber klientech vás neotravují žádné reklamy, nikde na vás nevyskočí žádný popup, neotravují vás žádní spamboti. Prostě idylka.

Nechci tady psát znova, něco, co už bylo mnohokrát napsáno jinými, ale stav ICQ v poslední době mě už opravdu vytočil. Mimochodem, předpokládám, že všichni znáte Google. A že vám přijde jako celkem sympatická firma. Mně taky. Možná ale nevíte, že Google nabízí pod názvem GTalk svůj vlastní „kecálek.“ A co určitě nevíte je to, že GTalk je implementace Jabberu. A Google by přece nepropagoval nic špatného, ne.

Tákže, abych to shrnul. Nepředpokládám, že všichni naráz přestanou používat ICQ a přejdou na Jabber. Ale nesmírně by mě potěšilo, kdyby aspoň jeden, dva z vás Jabber vyzkoušeli. Protože alespoň jeden člověk „switchne,“ je tu velká pravděpodobnost, že po čase přesvědčí další a další. Takže zvažte to, přečtěte si o Jabberu i na netu, klidně se mě ptejte, ale hlavně to nezatracujte:)

Stojí za přečtení:

Příjemné čtení.

Wau wau wau

Published
by
sway
on November 25, 2007
in Ordinary life
. 2 Comments

» Říká se, že kdo má smůlu ve hře, má štěstí v lásce. A tedy kdo má štěstí ve hře, ten má smůlu v lásce. Tohle mi přijde opravdu zvláštní „přísloví“. Pokud si ho člověk rozebere detailněji, zjistí, že vlastně vůbec nemůže platit.
Štěstí ve hře ⇒ smůla v lásce
Všichni říkají, že život je hra, takže můžeme provést substituci hra=život.
Z toho vyplývá, že „štěstí v životě ⇒ smůla v lásce“
Láska je jistojistě podmnožinou života, takže musí platit, že když má člověk štěstí v životě, má také štěstí v lásce.
A tím se dostáváme ke sporu: štěstí v lásce ⇒ smůla v lásce.
A co z toho vyplývá? Nevěřte nikomu, kdo vás bude utěšovat tímhle příslovím. A taky to, že kdyby tohle přísloví platilo, jsem nejlepší a nejšťastnější hráč na světě.

A taky jsem nemocný. A to mě fakt štve. Páteční maturiťák jsem odnesl nepříjemnou nemocí, kterou sice neumím exaktně pojmenovat, ale vyjádřil bych to jako „blééééuííívu­uuííí“. Ano, takhle špatně mi je. Rozhodl jsem se, že tentokrát nic nepřechodím a opravdu se vyléčím. Pche, taková slabota:) Takže mám na příští dva dna vyhlídky „čaj, postel, čaj“. Skvělý, aspoň že je venku tak hnusně a nemusí mi být líto, že jsem doma. Takže mi přejte hodně štěstí. A zdraví. A tak…

Zklamání

Published
by
sway
on November 11, 2007
in Ordinary life
. 8 Comments

» Vždycky jsem byl, a v zásadě pořád jsem propagátor Linuxu jako alternativního OS. Na server je to naprosto ideální systém, ale to byl vždycky. Co hodně lidí neví, tak je velmi vhodný i na desktop. A tím to bohužel končí. Protože mám už nějaký čas notebook, na kterém byly předinstalované Visty, lákalo mě vrátit se „ke kořenům,“ a nainstalovat jednu z populárních dnes populárních distribucí linuxu – tedy Fedoru, Ubuntu nebo openSUSE. Při vybírání ntb jsem totiž kladl důraz i na to, aby veškerý HW byl co nejvíce Linux-kompatibilní. Vzhledem k tomu, že nedávno vyšla nová verze openSUSE, kterou většina lidí vychválila, padla moje volba na ni.

openSUSE 10.3

Instalace probíhala celkem rychle a bezproblémově – nabootoval jsem LiveCD, dal instal a chvíli počkal. openSUSE se zachovalo naprosto profesionálně, protože nejenže nezničilo stávající paritici s Vistama, ale doknce ji zmenšilo pouze o „bezpečný“ prostor, takže po rebootu nebyla potřeba ani vytahovat instalační DVD, abych opravil instalaci Vist. Ze začátku jsem byl spokojený – nainstaloval jsem si pár „potřebných“ programů (např. Compiz-fusion, gajim, nebo X-Moto:), a byl v zásadě ready pracovat. Jenom mě trošku štvalo, že Wi-Fi se připojí tak jednou z deseti pokusů. V zásadě z žádného zřejmého důvodu. Ale neměl jsem chuť se s tím zabývat, tak jsem to nechal být. Moje prvotní nadšení mě přešlo, když jsem viděl, jak rychle mi ubývá baterka, když nejsem připojený do el. sítě. Takže jsem se začal trošku hrabat v systému a zarazilo mě, jak malé jsou možnosti nastavení určitých profilů napájení. Jsou vlastně jenom dva – Performance a Powersave, přičemž i Powersave je příliš žeroucí, přestože všechno, co jde je nastavené na powersave mód. To byl první negativní bod. Suspend i hibernate se mi podařilo rozběhat celkem snadno, jenom stačilo přidat pár parametrů do configu, takže to jsem bral. Druhý zádrhel přišel celkem v zápětí, kdy se z ničeho nic roztočil větrák procesoru na čtvrtou rychlost z pěti. Původně jsem myslel, že prostě probíhá nějaký procesorově náročný proces na pozadí, ale když nedocházelo ke zpomalení, podíval jsem se na frekvence obou jader, které byly na nejnižších možných 800Mhz, žádný proces, vytížení na 0%, a přesto teplota dle ACPI 67°C. Zkusil jsem odpojit ntb od AC, jestli to třeba nepomůže – nic. Zkusil jsem manuálně roztočit větrák na max. rychlost a sledoval snižování teploty. Jenom škoda, že žádné nebylo. Ikdyž ntb takřka levitoval nad stole proudem vzduchu, teplota byla pořád stejná. Když jsem zkusil opačný extrém – zpomalil jsem větrák manuálně – taktéž žádná změna. Stačilo udělat suspend, potom probudit a teplota byla na krasných 40°C. Potom stačilo zapojit ntb do sítě a opět „letadlo.“ Nerozumím tomu.

Fedora 8

» Stále jsem ale upínal veškeré naděje k mé oblíbené distribuci, Fedoře. V pátek vyšla nová verze, Fedora 8, takže jsem nelenil, stáhnul DVD a včera nainstaloval. Instalační zážitky už nebyly tak dobré, jako u openSUSE, protože pro změnu ani nenaběhla. Po hodině googlování jsem našel fix a F8 nainstaloval. Bohužel, i uživatelské zážitky byly špatné. Pokud pominu problémy s SELinuxem, který neviděl /home, protože nebyl „labelovaný“ (nechápu, proč to instalace neudělala), u Fedory se objevil známý bug, který je naprosto banální, kromě toho, že zkrátí životnost disku tak na pětinu normální doby. Taky snižování podsvícení fungoval dost pofidérně, nemluvě o nefungující LED Wi-Fi kill-switche. Problém s ACPI byl pořád stejný – zase letadlo.

» Teď jsem zase na Windows Vista. A bohužel mám pocit, že ještě nějakou dobu zůstanu. Linux mě tak nějak přesvědčil, že sice je naprosto srovnatelný s Windows co se desktopu týče, ale na noteboocích dost zásadně pokulhává. Mrzí mě to, ale nejsem ochoten vyměnit použitelnost za pocit, že dělám něco jinak.